V sobotu 7.5.2022 proběhl již 48. ročník pochodu přes tři hrady
Po dvouleté nucené přestávce jsme opět mohli uskutečnit tuto tradiční akci, a v tuto chvíli již můžeme konstatovat, že se vše vydařilo, počasí nám přálo a přivítali jsme velký počet pochodníků a cyklistů na následujících startovních místech:
Sopotnice 2 803
Potštejn 5 069
Žampach 1 103
Kostelec nad Orlicí 317
CELKEM 9 292 účastníků
Na pěších trasách se zúčastnilo 8 629 pochodníků a na kolech 663 cyklistů.
V rámci pochodu jsme opět losovali jednoho účastníka ze všech přihlášených, kterým se stala Markéta Joštová z Třebechovic. Jako poděkování obdržela poukaz od CK Kudrna. Gratulujeme.
Děkujeme všem za účast a doufáme, že jste si tento krásný den užili, a měli jste možnost se odreagovat od běžných denních starostí.
Těšíme se na viděnou zase příští rok :-)
Termín příštího ročníku pochodu je 6. května 2023.
Přehled účasti dle jednotlivých startovních míst a tras:
Sopotnice
Počet účastníků
Žampach
Počet účastníků
Potštejn
Počet účastníků
Kostelec nad Orlicí
Počet účastníků
Pěší 15km
2026
Pěší 5km
488
Pěší 5km
1719
Stezka G. Jarkovského
317
Pěší 30km
309
Pěší 14km
188
Pěší 9km
1424
Pěší 50 km
43
Pěší 15 km
189
Pěší 12km
1256
Cyklo 30km
178
Cyklo
108
Pěší 17km
435
Cyklo 50km
66
Horská kola
120
Pěší 25km
208
Cyklo 100km
17
Koloběžky
10
Běh
5
Cyklo 150km
2
Koloběžky
22
Horská kola
162
Fotky z pochodu jsou dostupné v naší fotogalerii ZDE
Dva ze „Tří hradu“ Litice a Potštejn byly od konce 15. do poloviny 16. století v držení jednoho z nejmocnejších šlechtických rodů - Pánu z Pernštejna. Litice dosáhly své podoby již před příchodem Pernštejnů, ale pro Potštejn znamenalo toto období důležitou etapu ve stavebním vývoji. Přímo na hradě můžeme spatřit hned na dvou místech erb Pernštejnů, zubří hlavu s houžví v nozdrách. Zubří hlava se nachází na klenáku 4. brány a také na kamenné desce, která je dnes zapuštěna do zdi průjezdu 5. brány. Rodová pověst praví, že praotec rodu uhlíř Vaněk zubra ochočil tím, že mu dával kousek chleba vždy, když zubra v lese potkal. Krotkému zubrovi Vaněk protáhl houžev nozdrami a přivedl zvíře před markraběte. Uhlíř Vaněk byl bohatě odměněn, dostal od markraběte území, které dokázal obejít za jeden den. Z Vaňka se stal šlechtic a na památku dostal do erbu zubří hlavu se zlatou houžví v nozdrách. Poslední ze „Tří hradů“ Žampach měli Páni z Pernštejna po nějakou dobu v zástavě a i čtvrtý hrad Lanšperk, přes který vedou některé trasy pochodu, drželi v 16. století Pernštejnové. Při svém putování a návštěvě těchto zajímavých míst vzpomeňte na významný rod Pernštejnů, který výrazně přispěl ke zvelebení zdejší krajiny. Na pochod můžete vyrazit s pernštejnským rodovým heslem „Kdo vytrvá, zvítězí“. A zubra se bát nemusíte, ten se potuloval u úplně jiného hradu Zubštejn na Moravě.
Podíváme-li se na mapu podorlicka a vyneseme-li do ní místa známa nám z doby Karla IV., pak zjistíme, že základní rozvržení sídelní sítě v podstatě odpovídá současnosti. Jistě, těžko bychom hledali například Nové Město nad Metují a horské vsi jako jsou Zdobnice, Popelov a další nad čáru 600m n.m.. Ovšem za to by na mapě bylo možné nalézt kolem šesti desítek vesnic zaniklých, které však za vlády tohoto panovníka žily.
Karel IV. měl s naším krajem již jako markrabě své osobní zkušenosti. Musel si poradit se silnou politickou opozicí. Vzpomeňme v pověstech zachovalé potrestání Pancíře ze Žampachu, ale především příběh Mikuláše z Potštejna.
Mikuláš z rodu Půticů disponoval velikou majetkovou základnou a z území, která ovládal vedl drobnou válku proti bohatému patriciátu a také se zapojoval do vojenských aktivit zaměřených proti upevnění panovníkovi moci. Neměli bychom vidět Mikuláše jenom jako loupežníka, ale jako jednoho z mnoha šlechticů, kteří kromě moci ekonomické toužili ovlivňovat dění v zemi. Přepadával kupecké karavany a narušoval zemský mír. Karel IV. proti němu zasahoval dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1338 Karlovo vojsko vytáhlo od Kolína a dobylo během osmi dní hrad Choceň, tvrz v Sudislavi a další jeho opěrné body a donutilo jej ke smíru obležením hradu Potštejna. Vyjednávači byli Pavel Hrzán z Harasova a rytíř Sudlička z Borovnice. Mikuláš vyvázl pouze se ztrátou Chocně a Sudislavi.
Karel IV. si tuto událost zaznamenal ve svém životopise „....Téhož léta přijev k Vysokému Mýtu zbořil jsem hrad Choceň a četné hrady pana z Potštejna, neboť jsem toho času vedl válku s tímto pánem. Později však došlo k smíru.....“
Mír byl stvrzen přísahami, které Mikuláš ovšem nehodlal dodržet a také nedodržel. Již následujícího roku dochází k další výpravě. Tentokrát se již nejednalo o nějakou drobnou válku a loupeže, ale přímo o vzpouru. Mikuláš nalezl spojenectví ve slezském knížeti Mikuláši Ratibořském, který vyvolával nepokoje ve slezské části Českého království. Zde na sebe zákrok nedal dlouho čekat. Král Jan a markrabí Karel se spojili, aby potlačili nepokoje. Jan vytáhl do Slezska a k Potštejnu přitáhlo vojsko s Karlem z Vartenberka a Jaroslavem ze Šternberka. K nim se později s moravskými oddíly vedenými Pertoltem a Janem z Lipé připojil i markrabí Karel. Potštejn byl považován za nedobytný. Přesto se jej po devíti týdnech podařilo dobýt. Dobývání hradů nebylo snadnou záležitostí. Pokud se nepodařilo hrad obsadit rychlou a překvapivou ztečí, následovalo dlouhé a pro obě strany náročné obléhání. Obléhatelé museli neprodyšně uzavřít hrad, aby nebylo možné obleženým dodávat potraviny a zprávy. Pak byly postaveny obléhací stroje, které bořily hradby a stavby uvnitř hradu. Těžké kameny dopadaly na zdi a střechy. Do hradu byly vhazovány jako chemické zbraně mršiny zvířat i fekálie. Již v této době byly jednotlivé oddíly specializovány. Víme, že se obléhání účastnili i kovkopové-horníci. Na obou stranách byly většinou problémy s potravinami. Hradní žili ze svých zásob, ale na většině lokalit byl problém s pitnou vodou. Cisterny bývaly rychle znečištěny a pak kromě hladu zavládla žízeň. Obléhatelé měli vodních zdrojů dostatek a potraviny byly doplňovány z majetků okolních vsí. Proto obyvatelstvo v takovýchto neklidných časech utíkalo do lesů. I tak bylo válečné tažení pro celý kraj pohromou, z které se vzpamatovával několik let. V případě Potštejna bylo užití obléhacích strojů problematické. Hradní vrch neposkytoval dobré postavení prakům a dalším obléhacím strojům. Mikuláš se statečně bránil a posledním útočištěm se mu stala věž, která byla podkopána, a v jejichž troskách Mikuláš zahynul. Jeho majetek byl konfiskován a nad hradem zavládla královská standarta. Mikulášova žena Alžběta (někdy též Eliška) a synové Ješek, Čeněk, Jindřich a Vaněk spolu s dcerami přežili tyto válečné události bez úhony. Snad to bylo právě díky velitelům obléhatelů bratrům z Lipé. Mikulášova manželka byla pravděpodobně právě z tohoto rodu.
Karel IV. si i druhé střetnutí poznamenal do svého životopisu „...Odtud jsem táhl obléhat hrad Potštejn, poněvadž povstal proti mně i králi českému a protože z něj bylo pácháno mnoho loupeží. A ačkoliv byl považován za nedobytný, přece jsem ho v devíti týdnech dobyl a věž s pánem majetníkem hradu jsem k zemi strhl a také hradby i všechen hrad jsem srovnal se zemí...“
Vyzýváme všechny účastníky, aby se s námi zapojili do fotosoutěže o nejlepší a nejoriginálnější fotku z pochodu, nejlépe s nějakou symbolikou této akce. Následně po pochodu vybereme ty nejlepší fotografie a jejich autory odměníme.
vyfoť se na pochodu
fotku nasdílej na Instagram nebo facebook s hashtagem #prestrihrady2017
všechny schválené fotografie „Pres tri hrady“ budou na Instagramu a webových stránkách
Dva ze „Tří hradu“ Litice a Potštejn byly od konce 15. do poloviny 16. století v držení jednoho z nejmocnejších šlechtických rodů - Pánu z Pernštejna. Litice dosáhly své podoby již před příchodem Pernštejnů, ale pro Potštejn znamenalo toto období důležitou etapu ve stavebním vývoji. Přímo na hradě můžeme spatřit hned na dvou místech erb Pernštejnů, zubří hlavu s houžví v nozdrách. Zubří hlava se nachází na klenáku 4. brány a také na kamenné desce, která je dnes zapuštěna do zdi průjezdu 5. brány.
